Bukowski zde popisuje své životní zkušenosti již celkem úspěšného spisovatele, který je jednoho krásného dne, stejně tak jako mnozí další úspěšní, zatažen do zkaženého světa hollywoodského filmového průmyslu. Je požádán, aby napsal scénář z prostředí pro něj vlastní – zaplivaných barů s lidmi, kteří jsou zoufalí a kteří svou jedinou další naději vidí v opileckém deliriu.
Na rozdíl od jeho předešlých knih tuto nebudete hltat kvůli životnímu nadhledu, nabyté apatii či odolnosti získané skrze život v předpeklí společnosti. Stále však zůstává autenticita hovorů a syrovost, díky kterým se Charles proslavil.
Autor v celém svém díle čerpá převážně ze svých vlastních zážitků. Bukowski stárne stejně tak, jako stárne jeho tvorba. Avšak jeho víno se octem nestává. I jeho postavy následují tento trend. Dospívají. Ztrácejí veškeré zbytky ideálů či víry v pořádek. Jsou plné cynismu. Opovrhují byrokracií, která je i v dnešní době spojována téměř se vším včetně osobních nutností každodenního života. Avšak nakonec nám on sám ukazuje, že existují „správní“ lidé, kteří jsou posledními mililitry ještě nezkaženého mléka v již jinak zkažené lahvi. Paradoxně však žijí na spodku této láhve a jsou vytahování vzhůru, jen když si nějaká zkažená kapka myslí, že z nich dokáže vyždímat ještě o trochu více peněz.
Celkově máme pocit, že autor již sám neví, kam by chtěl dále své psaní posouvat. Snaží se najít nový směr. Avšak stále zůstává ve stejném prostředí a jenom posouvá svůj pohled o nějaký ten společenský stupínek výše. Na druhou stranu je pravdou, že kouzlo úspěchu není skryto v honbě za kvantitou. Jde o to najít si svoji doménu a nikdy ji nenechat utéct.
Jan Černý
Žádné komentáře:
Okomentovat