Jiu Jitsu: za tu občasnou bolest to stojí

1730designs.com - by Anna Janosik

Dnes to už bude téměř půl třetího měsíce, kdy jsem poprvé zavítal na trénink bojového umění zvaného jiu jitsu. O těchto trénincích jsem se dozvěděl od přátel. První, co jsem udělal, bylo, že jsem se jen přišel na půl hodinky podívat, jak takový trénink vypadá a jestli na něj mám. Vypadalo to dosti namáhavě, ale to mě neodradilo. Hned při další příležitosti jsem trénink vyzkoušel na vlastní kůži a musím konstatovat, že je to skvělý sport.

Základem Jiu Jitsu je ustupovat za vítězstvím, nebo zvítězit pomocí pružnosti a ohebnosti těla. Právě to nás učí od první chvíle. U mě osobně není pružnost těla na moc vysoké úrovni, ale přesto jsem se po pár týdnech pravidelné účasti cítil jaksi silnější a klidnější. Protože v moderních bojových systémech jde také o trpělivost, sílu ducha, reaktibilitu a schopnost vžití se do protivníkova uvažování.

Později jsem se začínal více zajímat o vznik a různé větve Jiu jitsu. Stejně tak i o další bojové sporty. Při mém průzkumu jsem narazil na legendu, která vypráví o japonském lékaři, který zasadil kořeny jiu jitsu. Jmenoval se Jošitoki a učil se sebeobraně, vyžadující velkou tělesnou sílu. Avšak jednou v zimě, při hustém sněžení, pozoroval třešeň a vrbu. Všiml si, že se pevné a nepoddajné větve třešně pod tíhou sněhu zlomily, zatímco větve vrby se pružně ohýbaly a zůstaly nepoškozené. Později vytvořil vlastní techniku sebeobrany, ve které by slabší zvítězil ustupováním. Tak vznikl „jošin rjú“, předchůdce jiu jitsu.

Na našich tréninzích nás však neučí jen jeden ale více mistrů, kteří se nepravidelně střídají. V důsledku toho, že se každý specializuje na něco jiného, se dá bojové umění, kterému se učím, považovat za jistou úpravu jiu jitsu, zvanou ju-jutsu. Liší se v tom, že se věnujeme jak obraně, tak i různým útočným jednáním. Dochází zde k prolínání juda, aikada, boxu a kick-boxu.

Takže se učíme o využívání pák a anatomických znalostí o lidském těle, resp. o slabých místech lidského těla. Dále také trasportní chvaty a tzv. atemi waza, údery na životně důležité nebo ochromujcí body (oči, solar, pohlavní orgány). A v neposlední řadě používání technik kopů, úderů, porazů a dalších.

Po příslušně dlouhé přípravě se mohu pokusit o složení zkoušek a získat tak vyšší stupeň, který samozřejmě doprovází barevný pásek. Mít jiný než bílý pásek by pro mne byl splněný sen, ale myslím, že na to si ještě chvíli počkám.

Adam Sklenář