 |
| kapela Nothingham |
Psal se rok 1996 a Hrabě Ezsterhazy, skupina mladíků, která se pro svůj název inspirovala v Čachtické paní, se z různých důvodů rozpadala. Všichni ale nechtěli s hraním skončit, a proto napjali veškeré své síly, aby se jejich formace obrodila s teď už pevnými základy a pod novým názvem Nothingham. Z Ezsterhazyho zbyli pouze tři odvážní. Za bicí se posadil Petr Tesař (,,Tesák“), který právě dokončil svou vojenskou službu a basové kytary se chopil Pavel Mlejnek. Spolu se tak stali srdcem kapely, jímž jsou vlastně dodnes. Antonín Šťastný pak krotil kytaru. Pro zbytek sestavy si došli do hospody Alcron U Luků. Získali tak dalšího kytaristu Petra Hartmana a klávesistku Zuzanu Šolcovou. Za dobu Tesákova pobytu na vojně tvořil Pavel hudbu a texty takzvaně ,,do šuplíku“ a právě teď je mohl oprášit.
 |
| koncert Střelnice (prosinec 2010) |
O rok později, tedy přesně 27. května 1997 se kapela poprvé chopila svých nástrojů před veřejností. Tento koncert byl součástí festivalu Holocoust IV. v Přepeřích u Turnova. Letní prázdniny pak banda věnovala natáčení prvního dema, jehož poslech vám zabere zhruba hodinu. Tuto nahrávku kapela vnímá také jako uzavření první kapitoly své existence. Z recenze na jejich demo se dozvíte také, co kapela hraje. Jedná se o gotický rock, který sem tam vybočí do metalu. Nebo naopak - do kytarového popu.
Sestava přitvrzovala a přidávala na progresivitě. Navíc do kapely vstoupila další žena, Lenka Nováková. Ta se postarala o vokály, které si můžeme poslechnout na promotion CD Preludium z roku 2000. Možná by Vás zarazilo zjištění, že obsahuje pouhé tři skladby. František Jaroš to vysvětluje: ,,Kapela se chtěla zatím jen ukázat. Je to tak akorát, aby člověk poznal, jestli se mu to líbí nebo ne.“ Nenechte se ale zmást tím, že by vás kapela krmila nějakými dvouminutovými songy, ten nejdelší má totiž dokonce dvacet minut!
Klávesistce Zuzaně zanedlouho učarovala krása Velké Británie, a tak ji musel zastoupit nadaný klávesista, který se většinou tváří jako právní koncipient, František Jaroš. Ani druhá žena se v kapele dlouho neohřála a už odjela do USA. Nahradila jí Zuzana Kabátová. Sny o tom mít zpěvačku se zanedlouho rozplynuly a kapela se nakonec ustálila ve výhradně mužském složení. Nyní ale kapela sama tvrdí, že už by ji ani nechtěla.
Rok 2000 byl na koncertování v celé historii kapely nejúspěšnější, ale od roku 2003 pak celá dvě léta nebylo po kapele ani vidu ani slechu. Zavřela se totiž do zkušebny s cílem vytvořit nový materiál. Na Turnovsku se v tu dobu navíc ani nevyskytovalo pořádné kulturní zařízení, kde by kapela mohla ukázat, co umí. Rok 2004 byl velmi rozporuplným obdobím. Kapela se sice už definitivně rozhodla pro natočení nového alba, ale bohužel se tak stalo z důvodu závažné nemoci jednoho ze členů skupiny. Po ukončení jeho náročné léčby zavítala celá sestava do turnovského studia Alfors audio, jehož majitel Otto Adametz si tuhle bandu nebojácných lidí pamatoval už z natáčení předchozího CD. Kapela tady vytvořila svou největší pecku - album s výstižným názvem Sebeklam, která se jí později jen vyplatila. Písně ožily také díky menšímu dívčímu sboru a turnovské písničkářce Magdaleně Brožkové. Závěrečné práce na albu se už ale musely obejít bez odchozího Petra Hartmanna. Zbyl po něm tak jen název kapely.
Tuto ,,díru“ v sestavě vyplnil Honza Bouzek – rodilý Ital Giovanni Bouzano, jinak také zvaný ,,fousek“, na jehož pravou italskou pizzu můžete zajít do turnovské restaurace Plaudit. Ten už měl vojnu také za sebou a zrovna byl bez angažmá. Navíc se po čase ukázalo, že má v šuplíku geniální hudební materiál, který by vydal na další 3 alba! Rázem byl tedy povýšen na mozek kapely, což skromně popírá slovy: ,,Mě mají rádi hlavně proto, že se jim starám o jídlo a pití.“ Jeho bratr Tomáš se spolu s Alenou Novotnou, Petrem Tvrdíkem nebo Janem Černým staral o fotky kapely z koncertů. Fotek má tedy kapela hromadu, oficiální videoklip ale bohužel doposud žádný. Zato si ale můžete dohledat spoustu záběrů z koncertů. Do budoucna se s natočením klipu počítá. ,,Já už mám hotovej scénář,“ tvrdí se smíchem František.
V předvečer desátých narozenin Nothinghamu, tedy 26. listopadu 2005, došlo v sále turnovského kina Bio Ráj k nejúspěšnějšímu počinu kapely, a tím byl křest alba. Album se pak prodávalo v Helii na náměstí Českého ráje, nebo jste ho mohli získat od jednotlivých členů Nothinghamu. Jeho křest byl především poděkováním oddělení klinické onkologie liberecké nemocnice za skvělou péči o jednoho z muzikantů, a proto jeho výtěžek kapela tomuto oddělení věnovala na nákup barevných televizí a další výbavy pokojů pro zpříjemnění pobytu pacientů. Desku přišla vedle primáře onkologie Jiřího Bartoše pokřtít i undergroundová legenda brněnsko-pražský básník J. H. Krchovský. Na pódiu se pak ukázala také Magdalena Brožková. O tomto činu bylo vydáno asi nejvíce novinových článků, ale hlavní byl samozřejmě výsledek. Kapela vytěžila celých 27 840 korun! Tímto kouskem si pak vysloužila i amatérské nominace na Pecku roku 2005, cenu, která se udílí za nejhodnotnější kulturní počin, jež nakonec vyhrála spolu s pořadatelskou agenturou Organon.
V lednu 2006 oznámil definitivní odchod z kapely a finální ukončení veškerých hudebních aktivit Tonda Šťastný kvůli očekávanému narození druhého potomka. Jak si kapela poradila s další trhlinou ve své sestavě? Jednoduše. Pavel Mlejnek, jakožto profesor na turnovském gymnáziu si k tomuto účelu vybral jednoho ze svých žáků - patnáctiletého kytaristu Honzu Špetu. Pomalu se líhly nové skladby – zase o něco tvrdší, delší a komplikovanější. Tento proces prokládaný koncertováním trval celé 4 roky, což kapele ale vůbec nevadilo, jelikož ji všichni členové berou pouze jako svůj velký koníček. ,,Kapela mi dává, velmi dává,“ tvrdí Tesák.
 |
| Nothingham |
Dnes se tedy pod pojmem Nothingham rozumí sestava čítající Petra Tesaře, který sedí za bicími; Jana Bouzka a Honzu Špetu, kteří mlátí do kytar, přičemž Špeta se účastní taktéž pěvecky a vypadá to, že ani druhý kytarista nezůstane pozadu; Pavla Mlejnka, jenž dřímá v ruce baskytaru, zpívá a skládá texty a Františka Jaroše, ovládajícího nejen hru na klávesy, ale i vokály.
Texty, které produkují, jsou inspirovány temnými a světlými chvílemi života. Pod každým je možné najít nějakou pasáž ze života tvůrců, nějakou událost, období, osobu atd. Objevuje se v nich i válka, vesmír, samota, smrt, velmi často nešťastná láska ale i klasičtí a pro gotiku dělaní upíři. Nothingham má výhradně české texty ,,protože čeština je krásná,“ jak vysvětluje Pavel. I tady ale najdeme nějakou tu výjimku.
Kapela má dnes za sebou úctyhodných 69 koncertů a každý měsíc přibývají další. Mezi ty nejlepší považuje křest Sebeklamu a pak koncert v Poličce z roku 2002. Nejčastěji je k vidění v období hezkého počasí, protože ,,ty Open Air festivaly jsou hrozně moderní,“ tvrdí Franta. Ale ani v zimě nepřijdete zkrátka. Občas se také stane, že se její koncert zruší, což dělá ale většinou pořadatel, nebo přeruší kvůli špatnému počasí. Chlapi z Nothinghamu koncertují rádi, ale nesahají po každé nabídce. Občas musí být v práci, nebo se jim koncert nevyplatí anebo se ani nestačí sehrát. Své koncerty se pak ale snaží nějak ozvláštnit. Ať už kostýmy, projekcí nebo svými hosty. ,,Pavel pravidelně vymýšlí ňáký nový outfity,“ říká s nadsázkou Honza Špeta. Jednou byla kapela dokonce k vidění na jazzovém festivalu! Všichni měli na sobě smokingy a těmto pár hodinám přizpůsobili i své skladby! Kapela jen nadává, že poté, co byla konečně zprovozněna Střelnice a jim se podařilo vyprodat malý sál, se z něj stalo kino. ,,Vadí nám, že v malém sále je teď kino, pořádat koncert ve velkém sále není pro nás výhodné a navíc se tam ten počet lidí ztrácí.“ shoduje se kapela. Skupinu tedy určitě potěší příliv nových fanoušků, čímž by se mohlo splnit jejich nevyslovené přání vyprodat i velký sál. Svých fanoušků si kluci cení, jsou to podle nich sice opilci, ale zato metalisti jak se patří a mají je rádi. Věkově jsou nejčastěji někde mezi třinácti a padesáti lety. ,,Občas mi pomůžou sklidit bicí,“ usmívá se Tesák. Ti nejvěrnější fanoušci si pak na koncertech koupili tričko s logem kapely, takže je možné, že některého z nich s ním potkáte i na ulici.
Ani Nothingham se ale za ta léta nevyhnul kritice. A to hlavně vokálů, klišé v textech nebo v pomalých dlouhých pasážích. Každý by měl ale soudit podle sebe. Po zkouškách si celá kapela ráda zajde na plzeň nebo za Giovannim na pizzu. V září 2011 se dokonce vydala s 2. ročníkem gymnázia na exkurzi do Francie. Pouze František se z cesty omluvil. Dodnes toho také lituje.
Největší plus Nothinghamu je určitě to, že se nesnaží být žádné kapele podobní a za svůj jediný cíl si dávají, aby všechny hraní i nadále bavilo. Už od roku 2007 má kapela novou zkušebnu (předtím si musela vystačit s Giovanniho ložnicí), a tak nyní usilovně pracuje na novém materiálu, který by ráda dokončila do konce dubna 2012a vy si ho budete moci poslechnout na webových stránkách kapely. Rádi by se scházeli alespoň jednou týdně, což se jim ale občas kvůli ostatním povinnostem nedaří. František Jaroš je navíc i členem skupin All Friends Dead, Vyfikundace a Tam dole tma, kde mu Pavel Mlejnek a Jan Špeta občas vypomáhají. Jelikož se ale každý z členů věnuje svému zájmu už od školy, a jedná se tedy o nadané muzikanty, věříme, že to nebude trvat dlouho a jejich nový kousek spatří světlo světa.
Lucie Lišková
Další informace o kapele, ukázky její tvorby a fotografie můžete nalézt na nothingham.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat