Petra Hakena jistě netřeba
představovat. Studentům Gymnázia v Turnově je známý jako bývalý učitel výtvarné
výchovy, který je zároveň ředitelem, hlavním dramaturgem a moderátorem
divadelní přehlídky Modrý kocour, jež se každoročně koná u nás v Turnově.
Letošní ročník je již sice dávno za námi, ale právě proto se v mezičase
The Point zeptal na pár otázek ohledně přehlídky samotného ředitele Petra
Hakena, a to v době, kdy si myslíme, že se po Modrém kocourovi slehla zem.
S odstupem času můžeme hodnotit letošní 17. ročník, který proběhl
koncem února. Moje první otázka se ale týká historie přehlídky. Kdy se myšlenka
uspořádat v Turnově tento festival poprvé objevila?
Myšlenka vznikla v roce
1995, když jsme s kamarádem Martinem Hyblerem seděli u piva a řekli si, že
když všude mají nějaký festival, proč by ho neměl mít Turnov? Původně se měl
jmenovat Modré prase, ale to znělo trochu divně, tak jsme nakonec zvolili název
kocour.
Jak jste se dostali od prasete ke kocourovi?
První porevoluční starosta, pan
doktor Šolc, musel v časech těsně po revoluci nosit při oficiálních
příležitostech ještě starý komunistický řetěz, kde byl ještě lev s hvězdičkou
(tehdejší československý znak – pozn.
aut.). On byl velkým antikomunistou, a proto vždy, když si ho bral na sebe,
nadával: „Zase si musím brát toho hnusnýho kocoura!“ A my jsme usoudili, že
kocour bude lepší než prase.
Počkejte, on říkal lvovi kocour?
Ano, přesně tak.
Tak kocoura bychom měli, ale proč modrý?
Protože modrá je barva
Markvarticů, bývalého feudálního rodu, který vlastnil Turnov. Když už jsme
vymysleli název, tak jsme to s Martinem dali všechno dohromady, a jelikož
já mám větší organizační schopnosti, tak jsem se toho chopil já. Martin spíš
jenom tak pomáhal.
Jakými změnami festival od založení prošel a jak se vyvíjí?
Ty změny jsou obrovské. První
ročník, to byla ve skutečnosti jen taková „sranda akce“. Přehlídky se tehdy
zúčastnilo jen asi sedm souborů, z toho šest z Libereckého kraje. No
ale potom se s těmi soubory už navázaly kontakty a během tří let jsme už
byli postupový festival na Písek.
Kam se postupuje dnes?
Písek se postupně jakoby rozdělil
na dva festivaly. V Písku zůstalo experimentující divadlo a studentské divadlo
se přemístilo do Náchoda apostupem času bylo dále přesunuto do Ústí nad Orlicí.
A konečně letos jsme měli oficiálně poprvé možnost vybírat soubory i na
Přehlídku činoherního a hudebního divadla ve Volyni. Takže se postupuje na tři
různá místa.
V této souvislosti bych
připomenul, že my nejsme soutěž, kde někdo musí vyhrát a někdo být druhý.My
jsme přehlídka, která může doporučit třeba i deset souborů, anebo klidně žádný.
Kdo o tom rozhoduje?
Odborná porota. Letos tam seděl
dramaturg Činoherního klubu Praha, redaktor Divadelních novin, kulturolog,
teatroložka, režisér nebo šéf divadelní vědy na Filozofické fakultě UK. Takže
samí profíci.
Sledujete v průběhu let, jak se mění kvalita souborů?
Stejně jako byly tenkrát kvalitní
soubory, tak jsou kvalitní soubory i dnes. V tom prvním ročníku byl u nás
špičkový pouze jeden soubor, ale postupem času těch špičkových bylo víc a víc.
Letos mohu říct, že jich bylo tak deset až dvanáct z těch dvaceti čtyř, co
tady vystupovaly. Celkově je tedy těch špičkových víc, a to proto, že už mám
nějaké kontakty.
Nemáte někdy nutkání zasáhnout porotě do výběru?
To v žádném případě nemám.
Já jsem ředitel festivalu, mně nepřísluší do tohohle kecat. Tipy samozřejmě
vždycky mívám, ale ze zásady je neříkám.
Dobře. Mohou se k vám přihlásit i zahraniční soubory?
Ano, hodně si to tady oblíbili
Poláci, kteří sem teď jezdí pravidelně. Tady ale musím připomenout, že ty
zahraniční soubory zvu já sám, kdežto u těch domácích, tam je to jinak. To se
jenom rozešlou přihlášky a oni už se hlásí sami. Obzvláště u těch kvalitních je
dobře, že už tu sami chtějí být a hrát.
Připravujete se už na příští ročník?
Jistě, to je kontinuální činnost.
Permanentní kampaň, jak jednou řekl profesor Klaus.
Teď trochu odlehčená otázka. Stal se někdy během kocoura nějaký trapas
nebo nějaká situace, na kterou byste raději zapomněl?
Spousta, každý rok nějaká, někdy
i dvě (smích). Například tenhle rok.
Jeden soubor si půjčil klíče od šatny, kde si zavřel skoro všechny rekvizity i
kostýmy, a ty klíče ztratili. Takže já jsem musel ráno deset minut před
začátkem představení shánět náhradní klíče od šaten, aby se dostali ke
kostýmům. To je ale věc, na kterou se zapomene hned druhý den. Potom jsou
takové ty problémy, že někdo má problém. Třeba večer se najednou chce jít někdo
ubytovat a já mu vysvětluji, kudy se jde na ubytovnu. Pro mě je to jasné,
jednoduché, ale oni to pak stejně hledají dvě hodiny a druhý den na mě křičí,
že jsem jim to vysvětlil blbě (smích).
Nebo někomu se chce v hospodě zpívat a druhý by tam chtěl debatovat, ale
všem se nikdy nezavděčíte. To by musely být oddělené salónky a to už je úplná
blbost.
Turnov ale nežije jen Modrým kocourem. O vás je známo, že se
dramatickému umění a kultuře věnujete i jinak. Seznamte naše čtenáře, co se
chystá.
Jednou měsíčně pořádáme v Městském
divadle úterky pro náročného diváka, zveme si amatérské soubory se zajímavou
dramaturgií. Na poloprofíky a profíky zatím nejsou peníze, ale i tak je to
velice zajímavé. Teď sice máme chvíli pauzu, ale když budou vaši čtenáři
průběžně sledovat program Kulturního centra Turnov, nic jim neunikne.
Žádné komentáře:
Okomentovat