čtvrtek 21. června 2012

Modrý kocour? To je permanentní kampaň! Petr Haken, ředitel divadelní přehlídky Modrý kocour


Petra Hakena jistě netřeba představovat. Studentům Gymnázia v Turnově je známý jako bývalý učitel výtvarné výchovy, který je zároveň ředitelem, hlavním dramaturgem a moderátorem divadelní přehlídky Modrý kocour, jež se každoročně koná u nás v Turnově. Letošní ročník je již sice dávno za námi, ale právě proto se v mezičase The Point zeptal na pár otázek ohledně přehlídky samotného ředitele Petra Hakena, a to v době, kdy si myslíme, že se po Modrém kocourovi slehla zem.

S odstupem času můžeme hodnotit letošní 17. ročník, který proběhl koncem února. Moje první otázka se ale týká historie přehlídky. Kdy se myšlenka uspořádat v Turnově tento festival poprvé objevila?
Myšlenka vznikla v roce 1995, když jsme s kamarádem Martinem Hyblerem seděli u piva a řekli si, že když všude mají nějaký festival, proč by ho neměl mít Turnov? Původně se měl jmenovat Modré prase, ale to znělo trochu divně, tak jsme nakonec zvolili název kocour.
Jak jste se dostali od prasete ke kocourovi?
První porevoluční starosta, pan doktor Šolc, musel v časech těsně po revoluci nosit při oficiálních příležitostech ještě starý komunistický řetěz, kde byl ještě lev s hvězdičkou (tehdejší československý znak – pozn. aut.). On byl velkým antikomunistou, a proto vždy, když si ho bral na sebe, nadával: „Zase si musím brát toho hnusnýho kocoura!“ A my jsme usoudili, že kocour bude lepší než prase.
Počkejte, on říkal lvovi kocour?
Ano, přesně tak.
Tak kocoura bychom měli, ale proč modrý?
Protože modrá je barva Markvarticů, bývalého feudálního rodu, který vlastnil Turnov. Když už jsme vymysleli název, tak jsme to s Martinem dali všechno dohromady, a jelikož já mám větší organizační schopnosti, tak jsem se toho chopil já. Martin spíš jenom tak pomáhal.
Jakými změnami festival od založení prošel a jak se vyvíjí?
Ty změny jsou obrovské. První ročník, to byla ve skutečnosti jen taková „sranda akce“. Přehlídky se tehdy zúčastnilo jen asi sedm souborů, z toho šest z Libereckého kraje. No ale potom se s těmi soubory už navázaly kontakty a během tří let jsme už byli postupový festival na Písek.
Kam se postupuje dnes?
Písek se postupně jakoby rozdělil na dva festivaly. V Písku zůstalo experimentující divadlo a studentské divadlo se přemístilo do Náchoda apostupem času bylo dále přesunuto do Ústí nad Orlicí. A konečně letos jsme měli oficiálně poprvé možnost vybírat soubory i na Přehlídku činoherního a hudebního divadla ve Volyni. Takže se postupuje na tři různá místa.
V této souvislosti bych připomenul, že my nejsme soutěž, kde někdo musí vyhrát a někdo být druhý.My jsme přehlídka, která může doporučit třeba i deset souborů, anebo klidně žádný.
Kdo o tom rozhoduje?
Odborná porota. Letos tam seděl dramaturg Činoherního klubu Praha, redaktor Divadelních novin, kulturolog, teatroložka, režisér nebo šéf divadelní vědy na Filozofické fakultě UK. Takže samí profíci.
Sledujete v průběhu let, jak se mění kvalita souborů?
Stejně jako byly tenkrát kvalitní soubory, tak jsou kvalitní soubory i dnes. V tom prvním ročníku byl u nás špičkový pouze jeden soubor, ale postupem času těch špičkových bylo víc a víc. Letos mohu říct, že jich bylo tak deset až dvanáct z těch dvaceti čtyř, co tady vystupovaly. Celkově je tedy těch špičkových víc, a to proto, že už mám nějaké kontakty.
Nemáte někdy nutkání zasáhnout porotě do výběru?
To v žádném případě nemám. Já jsem ředitel festivalu, mně nepřísluší do tohohle kecat. Tipy samozřejmě vždycky mívám, ale ze zásady je neříkám.
Dobře. Mohou se k vám přihlásit i zahraniční soubory?
Ano, hodně si to tady oblíbili Poláci, kteří sem teď jezdí pravidelně. Tady ale musím připomenout, že ty zahraniční soubory zvu já sám, kdežto u těch domácích, tam je to jinak. To se jenom rozešlou přihlášky a oni už se hlásí sami. Obzvláště u těch kvalitních je dobře, že už tu sami chtějí být a hrát.
Připravujete se už na příští ročník?
Jistě, to je kontinuální činnost. Permanentní kampaň, jak jednou řekl profesor Klaus.
Teď trochu odlehčená otázka. Stal se někdy během kocoura nějaký trapas nebo nějaká situace, na kterou byste raději zapomněl?
Spousta, každý rok nějaká, někdy i dvě (smích). Například tenhle rok. Jeden soubor si půjčil klíče od šatny, kde si zavřel skoro všechny rekvizity i kostýmy, a ty klíče ztratili. Takže já jsem musel ráno deset minut před začátkem představení shánět náhradní klíče od šaten, aby se dostali ke kostýmům. To je ale věc, na kterou se zapomene hned druhý den. Potom jsou takové ty problémy, že někdo má problém. Třeba večer se najednou chce jít někdo ubytovat a já mu vysvětluji, kudy se jde na ubytovnu. Pro mě je to jasné, jednoduché, ale oni to pak stejně hledají dvě hodiny a druhý den na mě křičí, že jsem jim to vysvětlil blbě (smích). Nebo někomu se chce v hospodě zpívat a druhý by tam chtěl debatovat, ale všem se nikdy nezavděčíte. To by musely být oddělené salónky a to už je úplná blbost.
Turnov ale nežije jen Modrým kocourem. O vás je známo, že se dramatickému umění a kultuře věnujete i jinak. Seznamte naše čtenáře, co se chystá.
Jednou měsíčně pořádáme v Městském divadle úterky pro náročného diváka, zveme si amatérské soubory se zajímavou dramaturgií. Na poloprofíky a profíky zatím nejsou peníze, ale i tak je to velice zajímavé. Teď sice máme chvíli pauzu, ale když budou vaši čtenáři průběžně sledovat program Kulturního centra Turnov, nic jim neunikne.

            Jaroslav Šlechta  

Žádné komentáře:

Okomentovat